Autor: Tereza Svobodová (NRS FSV UK/PF UK)crimea-referendum-vote-ukraine-russia

To, že nesouhlasíme s referendem o Krymu a jeho připojením k Rusku, je asi většinovým názorem v západním světe i u nás. Nejsem si ale jistá, zda všichni vědí, proč s tím nesouhlasí. Možná tak nějak cítí, že takhle by to chodit nemělo, že je to tak nějak v rozporu s všeobecnými hodnotami, že takhle by mezinárodní politika fungovat neměla. Byla to však hra podle pravidel? A lze vůbec hrát vždy podle pravidel?

Prvním aspektem krymského referenda je samotná volba. Jedním z hlavních požadavků je, aby byla svobodná. A jak moc je volba svobodná, pokud jsou přítomny ozbrojené jednotky cizího státu, který požaduje určitý výsledek referenda? Pro odtržení Krymu od Ukrajiny bylo téměř 97 % hlasujících, až nápadně velká většina. Srovnání s anšlusem Rakouska v roce 1938, za které byl vyhozen profesor Zubov z moskevské akademie, je skutečně na místě. Nehledě na to, že přítomnost ruských ozbrojenců neodpovídá cílům a zásadám deklarovaným v Chartě OSN – svrchované rovnosti všech členů, pokojnému řešení sporů a nepoužívání hrozby silou či použití síly proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti. Územní celistvost a nedotknutelnost ukrajinských hranic Rusko potvrdilo i v dohodě o vytvoření společenství nezávislých států, organizace postsovětských nezávislých republik. Svým chováním tak Rusko porušuje základní zásadu práva pacta sunt servanda (smlouvy se mají dodržovat).

Druhým problémem je to, jestli mohlo vůbec k referendu dojít. Ukrajinská ústava ve svém článku 73 říká, že územní změna Ukrajiny může být rozhodnuta výlučně celoukrajinským referendem. Takové referendum musí být vyvoláno lidovou iniciativou na žádost minimálně 3 milionů oprávněných voličů. Podpisy musí být sbírány v minimálně dvou třetinách oblastí, v každé z nich pak musí být zajištěno 100 000 a více podpisů. Text ústavy dohledat vcelku jednoduše, a to i v angličtině, pokud (stejně jako já) nemluvíte ukrajinsky. Proto se ptám, proč se o tom v našich médiích nepíše? Člověk nemusí být doktor práv, aby si něco takového přečetl a uznal, že hlasování opravdu v souladu s ústavním právem nebylo, když ho pouze odhlasoval krymský parlament.

Nedlouho po krymském referendu proběhlo referendum od odtržení Benátek od Itálie. Pro hlasovalo téměř 90 %, což ale neznamená, že by se Benátky osamostatnily. Výsledkem je spíše oficiálnější průzkum veřejného mínění, který není pro centrální moc v Římě nijak závazný, ač se hlasování účastnily asi tři čtvrtiny oprávněných voličů. Územní změna je ve většině států upravena tak, že k ní může dojít jen složitějším procesem než běžnou změnou zákona. U nás například musí být změna schválena ústavní většinou. To má zajistit, aby se území nedrobilo, aby se státy nedělily „jak na běžícím pásu“ – dnes Krym či Benátky, brzy to může být Baskicko, Jižní Tyrolsko a další. Jedno zákonné referendum brzy proběhne a možná budeme svědky toho, jak si Skotsko odhlasuje nezávislost na Velké Británii.

20140315_WWD000

Jak je složitá otázka uznávání nových států, ukazuje i příklad Kosova. Na začátku roku 2008 vyhlásil parlament autonomní oblasti nezávislost na Srbsku, ačkoliv podle srbské ústavy bylo Kosovo nedílnou součástí Srbska. V roce 2010 sice potvrdil mezinárodní soud v Haagu, že jednostranné prohlášení nebylo v rozporu s mezinárodním právem, nemohl ale samozřejmě posoudit soulad s právem národním. Přístup jednotlivých států k uznávání nových útvarů a názor na legitimitu a legálnost jejich vzniku jsou poměrně nekonzistentní. Kosovo uznalo mnoho států, které nyní s krymskou nezávislostí nesouhlasí, jako například USA, Německo, Francie či Česká republika. Naopak Rusko, které samostatnost Kosova neuznalo kvůli separatistickým tendencím v některých částech vlastního území, nyní výsledek krymského referenda prosazuje jako směrodatný, tudíž může Krym vesele připojit ke své federaci a brát ho jako svou součást. Vladimír Putin navíc trvá na tom, že referendum proběhlo v souladu s právem, ačkoliv opak je očividný.

Zbývá se nakonec zamyslet, co je přednější. Zda je právo soubor pravidel hry, které nelze v žádném případě porušit, nebo zda některé situace po právu vyřešit zkrátka nelze, protože je nepředvídá nebo jsou jeho postupy až příliš složité, a je nutné přihlížet k nějakým vyšším hodnotám. Pokud však přistoupíme na druhou možnost, tak se vystavujeme nebezpečí, že ta hranice, kdy je nutné postupovat v souladu s právem a kdy už nikoliv, bude neustále posunována, což nám vezme právní jistotu a zákony a dohody se stanou jen bezvýznamnými cáry papírů.