putinasad

Autor: Jan Koutník

Úvod

(Pozn. text byl napsán v lednu 2015) Vladimir Putin je první prezident Ruska od dob Leonida Brežněva, který zahájil vojenskou leteckou kampaň mimo post-sovětský prostor. Rusko se zapojilo do syrské občanské války 30. září 2015 poté, co Státní duma jednohlasně odsouhlasila Putinův návrh na vojenskou pomoc syrské vládě.[1] Po anexi Krymu a podpoře východo-ukrajinských ozbrojenců se jedná o další ruskou zahraniční iniciativu, která vyžaduje reakci mezinárodního společenství. Zejména pro Evropskou unii (EU), Spojené státy americké (USA) i další aktéry mezinárodních vztahů je klíčové pochopit, proč se Rusko rozhodlo pro vojenské angažmá v Sýrii? Cílem této práce je odpovědět na tuto otázku. Práce vychází z teze, že oficiální důvody syrské kampaně neodpovídají skutečným záměrům Ruska. Po shrnutí úvodních faktů k ruské operaci proto dojde ke zpochybnění oficiálních důvodů kampaně. Následně práce představí příčiny ruské politiky v Sýrii – získání domácí podpory pro režim, snahu o narovnání vztahu se Západem (ve smyslu EU, USA, NATO) a velmocenské ambice Ruska.

Z primárních zdrojů využila práce projevy Vladimira Putina, oficiální dokumenty a další vyjádření ruských představitelů. Sekundární zdroje zahrnují tematické články, studie a komentáře, z nichž nejvíce přínosné byly texty publikované v The Economist, Foreign Affairs, Der Spiegel a The CACI Analyst. Všechny pracují s dostatečně věrohodnými daty pro potřeby této práce. Vzhledem k aktuálnosti tématu byla pro práci použita také řada článků z internetového zpravodajství. Ke všem zdrojům bylo přistupováno kriticky a s vědomím, že se jedná o silně zpolitizované a vyhraněné téma.

Rusko v Sýrii

Od začátku kampaně v září 2015 nasadilo Rusko do boje více než tři desítky bojových letadel, zejména bombardéry SU-24 a SU-25. Do konce roku 2015 provedlo ruské letectvo už přes 5200 vzletů, z toho skoro 200 akcí zaznamenaly strategické bombardéry.[2] Pro operace v Sýrii využívají Rusové základnu a letiště u města Latakia na západním pobřeží Sýrie. Mimo letecké kapacity byla na základně zpozorována i další vojenská technika, včetně tanků, děl a ozbrojených transportérů. Hovoří se také o navyšování počtu personálu, který může podle odhadů dosáhnout až 4000 lidí. Přesto Vladimir Putin nadále odmítá, že by mohlo dojít k nasazení pozemních sil.[3] Ruské vojenské loďstvo operuje v oblasti ze syrského přístavu Tartus. Jedná se o klíčovou ruskou základnu pro akce ve Středozemním moři.

Ruské bombardování rozpoutalo vlnu debat a kritiky, především na Západě. Podle mnohých zdrojů Rusové útočí nejen na Islámský stát, ale i na opozici proti režimu Bašára Asada.[4] Některá opoziční uskupení dostávají podporu z USA nebo Turecka, což je příčinou nesouhlasu s ruským postupem. Hlavně vztahy mezi Tureckem a Ruskem jsou velmi napjaté. Na konci listopadu 2015 Turecko sestřelilo ruský letoun, který narušil turecký vzdušný prostor. Následně došlo k diplomatické přestřelce a zavedení protitureckých sankcí ze strany Ruska. Turecko naproti tomu zostřuje kritiku ruských útoků v Sýrii, mimo jiné obviňuje Rusko z bombardování civilistů.[5] Kromě leteckých útoků vystřelili Rusové také desítky dalekonosných raket z lodí v Kaspickém moři. Cílem těchto raket byl prokazatelně IS, ale vzhledem k finanční náročnosti (oproti leteckým útokům) a omezenému strategickému významu útoku se jednalo nejspíše pouze o propagandistickou akci směrem k Západu, respektive o demonstraci síly v oblasti Kaspického moře.[6]

Oficiální důvody – realita?

Oficiálními důvody pro nasazení ruského letectva byla pomoc syrskému prezidentovi Bašáru al-Asadovi a boj proti tzv. Islámskému státu (IS). Ruští představitelé také zdůrazňují, že celá operace je v národním zájmu Ruské federace.[7] Oficiální důvody ruské kampaně v Sýrii (hrozba IS pro Rusko, pomoc Asadovi) lze snadno zpochybnit. V řadách IS bojuje asi 2500 ruských občanů, původem nejčastěji ze severního Kavkazu. Obavy z jejich návratu do Ruska a pokračování v džihádu na ruské půdě nicméně nejsou podložené. Nově příchozí bojovníci do IS často umírají na frontě v řádu týdnů. Pokud přežijí a rozhodnou se k návratu, musí se nejprve dostat ze samotného IS. Cesta ven z teroristické organizace je mnohem složitější než směrem dovnitř, a ne vždy se musí podařit. Pokud se ruští občané z IS přeci jen vrátí do vlasti, stanou se snadným terčem pro ruské bezpečnostní složky. Svým návratem na sebe upozorní spíše, než kdyby dlouhodobě operovali např. v horských oblastech na Kavkaze nebo ve velkých městech. Nakonec, řada bojovníků v řadách IS netouží po návratu do domoviny. Raději zůstanou, nebo se přemístí do prostředí, které je jim blízké v duchu jejich přesvědčení.[8] Přímá obava z hrozby IS, ve smyslu návratu ruských občanů do Ruska, je, jak se zdá, přehnaná.

Co se týče Asadova režimu, Rusko zjevně nechce jeho změnu. Můžeme předpokládat, že Rusové budou podporovat syrskou armádu v boji proti IS i opozici, dokud nedojde na mírová jednání, kde bude Rusko jedním z hlavních arbitrů syrské poválečné budoucnosti. Je to právě Asad, který garantuje výjimečné postavení Ruska v Sýrii. Díky jeho podpoře využívají Rusové letiště v Latakii a přístav Tartus, poslední ruské základny na Blízkém východě. Pokud by Asadův režim padl, přišlo by Rusko o své zázemí i vliv. Naopak, jestliže válka skončí a Asad se udrží u moci, stane se Rusko jedním z klíčových vyjednavačů o budoucnosti Sýrie.[9] Ovšem jakmile bude Rusko v pozici „mírotvorce“, ztratí důvod k vytrvalé podpoře současné syrské vlády. Ruští představitelé už nyní jasně deklarují, že o budoucnosti Sýrie musí rozhodnout syrský národ. Dokonce otevřeně vyvracejí tvrzení, že by trvali na účasti Asada v případných poválečných volbách.[10] Příčiny ruského angažmá v Sýrii musíme proto hledat i jinde než v oficiálních důvodech. Nejprve se podíváme na vnitřní a poté na mezinárodní příčiny ruské intervence v Sýrii.

Vnitřní důvody – hledání podpory

Vladimir Putin využívá válku a prezentaci vojenské síly Ruska pro upevnění vlastní pozice. Ukrajinské bojiště utichlo, a tak bylo třeba najít další. Armáda, do jejíž modernizace investoval režim miliony dolarů, zůstává totiž poslední chloubou současného Ruska. Zatímco  Rusové zkoušejí v Sýrii nové nákladné zbraňové systémy, domácí problémy trvají. Země čelí ekonomickým problémům v důsledku nízkých cen ropy a sankcí z EU a USA. S tím souvisí i nedostatek kapitálu pro rozvoj hospodářství a financování dalších projektů (včetně např. obnovy Krymu). Situace je o to horší, že trvající strukturální problémy, korupce nebo odchody vzdělané populace naznačují, že krize nebude mít snadné východisko. Přesto šplhá podpora prezidenta Putina od anexe Krymu do rekordních čísel. Podle údajů centra Levada převyšuje v posledních měsících stabilně 80% hranici.[11] I když můžeme debatovat o tom, zda se jedná o skutečnou podporu (kdo by v současném Rusku vyslovil kritiku vůči prezidentovi např. v telefonickém průzkumu?)[12], tak ohlas mocenské politiky je zřejmý.

Vojenské intervence mohou navýšit podporu režimu, ale na jak dlouho? A kam dále může Putin v syrské kampani zajít? Prozatím stále trvá na tom, že nasazení pozemních sil nepřipadá v úvahu.[13] Putin už však mnohokrát obrátil svá tvrzení. Navíc, pokud chce opravdu dovést syrskou kampaň k úspěšnému konci, bude potřebovat kontrolu klíčových pozemních bodů, na což zatím syrská armáda nestačila.[14] Pokud by Rusko muselo sáhnout k nasazení pozemní armády, dostalo by se na velmi tenký led. Navzdory domácí podpoře agresivní politiky jsou vzpomínky na prohru v Afghánistánu v 80. letech 20. století stále velmi živé. Proti nasazení pozemních sil v Sýrii se staví nejen překvapivě velká část veřejnosti, ale i někteří vojáci.[15] Je otázkou, zda bude Putin ochotný podstoupit riziko domácí nespokojenosti, aby dosáhl např. svých mezinárodních ambicí, které pojí se syrskou operací.

Mezinárodní důvody – hledání ztracené moci

Z vnějšího pohledu můžeme sledovat dva hlavní ruské cíle syrské operace. Prvním je vyřešení vztahu mezi Ruskem a Západem. Druhým je snaha posunout Rusko do role světové mocnosti s rozhodujícím hlasem v mezinárodně-politických otázkách. Oba tyto cíle spolu úzce souvisí.

V důsledku ukrajinského konfliktu došlo ke kritickému zhoršení vztahů mezi Ruskem a Západem. Syrská válka ale otevřela Putinovi ideální prostor pro nalezení východiska z nepříznivé situace. V Sýrii se střetávají zájmy USA, EU (demokratizace a stabilizace regionu, protiteroristická kampaň – posílená pařížskými útoky, migrační krize) i Ruska. Když se Rusko zapojilo do konfliktu, stalo se hráčem, kterého nebude možné opomenout při hledání mírového řešení. Pro Západ to není výhodná situace. Rusko se na jedné straně prezentuje jako nezbytný spojenec Západu v boji proti terorismu, na druhé straně se vůči západní politice ostře vymezuje, což jistě ztíží případné hledání kompromisu.

Diskurzem o protiteroristické spolupráci Rusko odvádí pozornost od destabilizace Ukrajiny, kdy se ocitlo v pozici nepřítele a viníka ukrajinské krize. Po teroristických útocích v Paříži v listopadu 2015 vyslalo Rusko na Západ jasný vzkaz. Buďto Západ znovu přijme Rusko jako sobě rovného partnera, anebo bez spolupráce s ním nemůže uspět v boji proti IS. Nepřímo tím také tlačí na západní politiky, aby přehodnotili sankce uvalené na Rusko v důsledku ukrajinské války. Reálná spolupráce Západu a Ruska v boji proti terorismu přitom naráží v Sýrii na řadu překážek. Nejzásadnější z nich je vůbec rozdílná definice teroristů. Zatímco Západ směřuje své úsilí ke zničení IS, Rusko považuje za teroristy všechny opoziční bojovníky proti režimu Bašára Asada. Najít shodu v této otázce bude více než složité. Důsledkem ruského bombardování opozičních pozic také s největší pravděpodobností naroste počet uprchlíků ze Sýrie.[16] Což je rozhodně v rozporu se západními zájmy.

Rusko sice zdánlivě podává pomocnou ruku, ale zároveň se velmi kriticky vymezuje proti západní politice. Už na podzim roku 2014 v projevu ke klubu Valdai zpochybnil Vladimir Putin americkou snahu o demokratizaci zemí Blízkého východu. O rok později v řeči na Valném shromáždění OSN Putin výslovně obvinil Západ z destabilizace regionu.[17] Rusko dále aktivně vytváří záporný obraz Západu jako vojensky neschopného stabilizovat situaci v Sýrii a ohrožujícího tak ruské zájmy. V novém dokumentu o „Strategii pro ruskou národní bezpečnost“ označil Kreml Spojené státy dokonce za jednu z hrozeb pro ruskou bezpečnost.[18] Tyto výroky odpovídají snaze o narušení zejména americké hegemonie v mezinárodní oblasti po rozpadu SSSR, jak ji Rusko vnímá.

Dlouhodobým cílem Putinovy silové politiky je proto učinit z Ruska opět světovou mocnost, která by ukončila americkou svévoli. Komplex z rozpadu Sovětského svazu stále rezonuje v ruské společnosti. A Putin svou mocenskou politikou ochotně vrací domácímu obecenstvu pocit globální velikosti Ruska. Využívá toho jak pro udržení své pozice uvnitř státu, tak pro posílení Ruska na mezinárodní scéně. Sýrie není první ukázkou ruské snahy o dosažení statusu globální mocnosti v posledních letech. Do tohoto konceptu zapadá silová politika na Ukrajině, použití palebné síly v Kaspickém moři nebo obraz Ruska jako ochránce Střední Asie před islámským radikalizmem.[19] V Sýrii nicméně překročil Putin hranice post-sovětského prostoru, a syrskou kampaň musíme chápat jako stupňování jeho mocenských ambicí.

Závěr

Na úvod této práce jsme si představili základní fakta o ruské vojenské kampani v Sýrii. Rusko v Sýrii zasahuje prozatím výhradně vzdušnými údery především za pomoci letectva, případně raket z námořních jednotek ve Středozemním, resp. Kaspickém moři. Ruské útoky a jejich cíle vyvolaly vlnu kritiky na Západě, protože jejich cílem jsou i opoziční ozbrojenci proti režimu Bašára Asada. Vojenská pomoc Asadovi je ale jeden s oficiálních důvodů ruské kampaně. Druhým je boj proti teroristické organizaci IS. Oba důvody označují ruští představitelé jako klíčové pro národní bezpečnost Ruska. Práce se pokusila zpochybnit tyto oficiální důvody. Obava z návratu ruských džihádistů ze Sýrie do vlasti se zdá být přehnaná a nepodložená. Stejně tak podpora Asada vyplývá spíše z aktuálních potřeb ruské politiky a rozhodně není definitivní. Hlavní cílem práce proto bylo zjistit, proč se Rusko opravdu zapojilo do syrské války.

Nejprve jsme se zabývali vnitřně motivovanými důvody. Tím je zjevná snaha prezidenta Putina legitimizovat svou mocenskou pozici uvnitř Ruska. Válka v Sýrii tudíž slouží jako divadlo pro domácí publikum, když nahradila ukrajinský konflikt. Hlavním argumentem byl fakt, že vojenská síla je jedním z mála, čím se může Putinův režim v současné době chlubit. Domácí podpora prezidenta roste, eskalace konfliktu a nutnost nasazení pozemních sil, by ovšem mohly vyvolat nesouhlas ruské veřejnosti.

Dále se práce zaměřila na vnější příčiny ruské politiky v Sýrii. Rusko se snaží znovu narovnat vztah se Západem, který utrpěl v důsledku ukrajinské krize. Představuje se Západu jako nezbytný spojenec v boji proti terorismu a vybízí tak nejen k narovnání vzájemných vztahů, ale i k případnému zrušení sankcí. Spolupráce na syrském bojišti se zdá být problematická, protože obě strany se neshodnou na tom, kdo má být cílem protiteroristického boje. Současně se Rusko silně vymezuje proti Západu a prezentuje se jako alternativní mocnost, která je schopná řešit světové problémy. Dobytí statusu světové velmoci je konečně také jedním z hlavních motivů Ruské silové politiky v Sýrii.

Můžeme konstatovat, že na první pohled se Rusku daří naplňovat jeho cíle. Domácí podpora stoupá, Západní představitelé uznávají, že Putin musí být součástí poválečných jednání[20], a Rusko je více slyšet ve světě. Bližší pohled ukazuje úzkou hranu, na které Putin balancuje. Veškerý úspěch ruských snah totiž závisí na jediném – úspěšné vojenské operaci v Sýrii. Jakýkoliv ústupek nebo prohra by znamenaly konec ruských ambicí. Manévrovací prostor se Putinovi stále zmenšuje a nenabízí prozatím jinou cestu než pokračování války. Ať už v Sýrii, nebo kdekoliv jinde.

 

 

Zdroje

(Veškeré internetové odkazy uvedené v této bibliografii byly dostupné 12. 1. 2016.)

Aliyev, Huseyn, and Emil A. Souleimanov. “Russia’s Missile Launches and the Militarization of the Caspian Sea.” The CACI Analyst, November 23, 2015. http://www.cacianalyst.org/publications/analytical-articles/item/13305-russias-missile-launches-and-the-militarization-of-the-caspian-sea.html.

“A New Spectacle for the Masses.” The Economist, October 3, 2015. http://www.economist.com/news/europe/21670061-vladimir-putin-embarks-risky-campaign-prop-up-syrian-regime-and-embarrass-america.

Baranec, Tomáš, and Juraj Beskid. “Is Russia Really a Global Military Power?” New Eastern Europe, August 17, 2015. http://neweasterneurope.eu/articles-and-commentary/1692-is-russia-really-a-global-military-power.

Colomès, Michel. “Temnaya Igra Putina S Islamistami.” Inosmi.ru, December 29, 2015. http://inosmi.ru/politic/20151229/234942622.html.

Feifer, Gregory. “Putin’s Game of Chicken.” Foreign Affairs, November 30, 2015. https://www.foreignaffairs.com/articles/turkey/2015-11-30/putins-game-chicken.

Kalb, Marvin. “Putin Takes on Syria and Makes Russia a Global Player Again.” Time 186, no. 14 (October 12, 2015): 11–12.

Kasparov, Garry. Interview with Garry Kasparov: “Putin Needs Wars To Legitimize His Position.” Interview by Erich Follath, November 10, 2015. http://www.spiegel.de/international/world/garry-kasparov-interview-putin-needs-wars-a-1061942.html.

Leonard, Mark. “Russia´s Great Game in Syria.” New Statesman 144, no. 5283 (October 9, 2015): 24–27.

Levada Center. “Odobrenie Dějatěl’nosti Vladimira Putina,” December 20, 2015. http://www.levada.ru/indikatory/odobrenie-organov-vlasti/.

Medick, Veit, Christian Neef, Christoph Reuter, Matthias Shepp, and Holger Stark. “Russia’s Superpower Play: Putin Bets Big on Aggressive Syria Policy.” Der Spiegel, October 13, 2015. http://www.spiegel.de/international/world/putin-continues-aggressive-foreign-policy-in-syria-a-1057379.html.

“Premier Ministr Turtsii Obvinil Rossiyu v Imperializme.” Meduza.io, December 22, 2015. https://meduza.io/news/2015/12/22/premier-ministr-turtsii-obvinil-rossiyu-v-imperializme.

Putin, Vladimir. “Poslanie Preziděnta Feděral’nomu Sobraniju.” Presidential speech, December 3, 2015. http://kremlin.ru/events/president/news/50864.

———. Ukaz Preziděnta Rossijskoj Feděracii o Stratěgii Nacional’noj Bezopasnosti Rossijskoj Feděracii. Vol. 683, 2015. http://docs.cntd.ru/document/420327289.

———. “Vystuplenije Na Plenarnom Zasedanii 70-J Sessii Geněral’noj Assamblei OON.” General Assembly of the United Nations, September 28, 2015. http://kremlin.ru/events/president/news/50385.

———. “Zasedanije Meždunarodnogo Diskussionnogo Kluba «Valdaj».” Valdai Discussion Club, October 24, 2014. http://kremlin.ru/events/president/news/46860.

“Rossija Načala Nanosiť Aviudary v Sirii.” BBC Russkaja Služba, September 30, 2015. http://www.bbc.com/russian/international/2015/09/150930_syria_russia_airstrikes_wrap.

“Russian Soldiers Reportedly Refuse Secret Syria Deployment.” Meduza.io, September 18, 2015. https://meduza.io/en/news/2015/09/18/russian-soldiers-reportedly-refuse-secret-syria-deployment.

“Russia’s Air Force Conducted 5,240 Sorties in Syria Since Sept. 30.” The Moscow Times, December 25, 2015. http://www.themoscowtimes.com/news/article/russias-air-force-conducted-5240-sorties-in-syria-since-sept-30/553844.html.

Soldatkin, Vladimir. “Putin Names United States among Threats in New Russian Security Strategy.” Reuters, January 2, 2016. http://uk.reuters.com/article/russia-security-strategy-idUKKBN0UG09Q20160102.

Souleimanov, Emil A. “Russia’s Syria Initiative and the Exaggerated ISIS Threat to Central Asia.” The CACI Analyst, September 25, 2015. http://www.cacianalyst.org/publications/analytical-articles/item/13280-russias-syria-initiative-and-the-exaggerated-isis-threat-to-central-asia.html.

———. “Will Russia Deploy Chechen Units to Syria?” The CACI Analyst, November 9, 2015. http://www.cacianalyst.org/publications/analytical-articles/item/13299-will-russia-deploy-chechen-units-to-syria?.html.

Stent, Angela. “How to Respond to Russia’s Intervention.” Foreign Affairs, January 4, 2016. https://www.foreignaffairs.com/articles/united-states/2015-12-14/putins-power-play-syria.

Thompson, Mark. “A Resurgent Russia Is Active in Syria and beyond.” Time 186, no. 19 (November 9, 2015): 12–15.

Vasilyeva, Nataliya. “Russian Lawmakers Give Putin O.K. for Troops in Syria.” Time.com, October 7, 2015. http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=bth&AN=110223612&lang=cs&site=ehost-live.

“V Kremle Oprovergli Soobščenija o Peregovorach Putina I Kerri Po Asadu.” Rossijskaja Gazeta, December 30, 2015. http://www.rg.ru/2015/12/30/vstrecha-site-anons.html.

“Why Russia Is Increasing Its Military Presence in Syria.” The Economist, September 23, 2015. http://www.economist.com/blogs/economist-explains/2015/09/economist-explains-15.

 

Poznámky

Titulní foto: http://static.kremlin.ru/media/events/video/image/medium2x/7jOCJuMEIRIuWgH8Mp42Tg2uCYj0UdfR.jpg

[1] “Rossija Načala Nanosiť Aviudary v Sirii,” BBC Russkaja Služba, September 30, 2015, http://www.bbc.com/russian/international/2015/09/150930_syria_russia_airstrikes_wrap.

[2] “Russia’s Air Force Conducted 5,240 Sorties in Syria Since Sept. 30,” The Moscow Times, December 25, 2015, http://www.themoscowtimes.com/news/article/russias-air-force-conducted-5240-sorties-in-syria-since-sept-30/553844.html.

[3] “Why Russia Is Increasing Its Military Presence in Syria,” The Economist, September 23, 2015, http://www.economist.com/blogs/economist-explains/2015/09/economist-explains-15; Veit Medick et al., “Russia’s Superpower Play: Putin Bets Big on Aggressive Syria Policy,” Der Spiegel, October 13, 2015, http://www.spiegel.de/international/world/putin-continues-aggressive-foreign-policy-in-syria-a-1057379.html.

[4] viz např.: Mark Leonard, “Russia´s Great Game in Syria,” New Statesman 144, no. 5283 (October 9, 2015): 24–27; “A New Spectacle for the Masses,” The Economist, October 3, 2015, http://www.economist.com/news/europe/21670061-vladimir-putin-embarks-risky-campaign-prop-up-syrian-regime-and-embarrass-america; Medick et al., “Russia’s Superpower Play: Putin Bets Big on Aggressive Syria Policy.”

[5] “Premier Ministr Turtsii Obvinil Rossiyu v Imperializme,” Meduza.io, December 22, 2015, https://meduza.io/news/2015/12/22/premier-ministr-turtsii-obvinil-rossiyu-v-imperializme.

[6] Huseyn Aliyev and Emil A. Souleimanov, “Russia’s Missile Launches and the Militarization of the Caspian Sea,” The CACI Analyst, November 23, 2015, http://www.cacianalyst.org/publications/analytical-articles/item/13305-russias-missile-launches-and-the-militarization-of-the-caspian-sea.html.

[7] Ibid.

[8] Emil A. Souleimanov, “Russia’s Syria Initiative and the Exaggerated ISIS Threat to Central Asia,” The CACI Analyst, September 25, 2015, http://www.cacianalyst.org/publications/analytical-articles/item/13280-russias-syria-initiative-and-the-exaggerated-isis-threat-to-central-asia.html.

[9] “Why Russia Is Increasing Its Military Presence in Syria.”

[10] “V Kremle Oprovergli Soobščenija o Peregovorach Putina i Kerri Po Asadu,” Rossijskaja Gazeta, December 30, 2015, http://www.rg.ru/2015/12/30/vstrecha-site-anons.html.

[11] Levada Center, “Odobrenie Dějatěl’nosti Vladimira Putina,” December 20, 2015, http://www.levada.ru/indikatory/odobrenie-organov-vlasti/.

[12] Garry Kasparov, Interview with Garry Kasparov: “Putin Needs Wars To Legitimize His Position,” interview by Erich Follath, November 10, 2015, http://www.spiegel.de/international/world/garry-kasparov-interview-putin-needs-wars-a-1061942.html; Angela Stent, “How to Respond to Russia’s Intervention,” Foreign Affairs, January 4, 2016, https://www.foreignaffairs.com/articles/united-states/2015-12-14/putins-power-play-syria; Marvin Kalb, “Putin Takes on Syria and Makes Russia a Global Player Again,” Time 186, no. 14 (October 12, 2015): 11–12.

[13] Medick et al., “Russia’s Superpower Play: Putin Bets Big on Aggressive Syria Policy.”

[14] Emil A. Souleimanov, “Will Russia Deploy Chechen Units to Syria?,” The CACI Analyst, November 9, 2015, http://www.cacianalyst.org/publications/analytical-articles/item/13299-will-russia-deploy-chechen-units-to-syria?.html.

[15] Leonard, “Russia´s Great Game in Syria,” 27; “Russian Soldiers Reportedly Refuse Secret Syria Deployment,” Meduza.io, September 18, 2015, https://meduza.io/en/news/2015/09/18/russian-soldiers-reportedly-refuse-secret-syria-deployment.

[16] Stent, “How to Respond to Russia’s Intervention.”

[17] Vladimir Putin, “Zasedanije Meždunarodnogo Diskussionnogo Kluba «Valdaj»,” Valdai Discussion Club, October 24, 2014, http://kremlin.ru/events/president/news/46860; Vladimir Putin, “Vystuplenije Na Plenarnom Zasedanii 70-J Sessii Geněral’noj Assamblei OON,” General Assembly of the United Nations, September 28, 2015, http://kremlin.ru/events/president/news/50385.

[18] Vladimir Putin, Ukaz Preziděnta Rossijskoj Feděracii o Stratěgii Nacional’noj Bezopasnosti Rossijskoj Feděracii, vol. 683, 2015, http://docs.cntd.ru/document/420327289.

[19] Souleimanov, “Russia’s Syria Initiative and the Exaggerated ISIS Threat to Central Asia.”

[20] Medick et al., “Russia’s Superpower Play: Putin Bets Big on Aggressive Syria Policy.”