Autor: Jan Kleňha (Institut mezinárodních studií FSV UK)

Anotace

Cílem této práce je zmapovat vývoj programů sponzorovaných americkou vládou, které se zabývaly výzkumem lidské mysli a možnostmi jejího nenásilného podmínění v případě ideologických i válečných konfliktů. Spojené státy na počátcích studené války procházely paranoidním obdobím a podněty k těmto (z větší části tajným) výzkumům byly dány jak válkou v Koreji, tak mnoha dalšími sociálně-politickými faktory. V této práci nastíním počátky a průběh nejdůležitějších výzkumů, jejich přímé i nepřímé závěry a důsledky, společenský diskurs o problematice v daném období a v neposlední řadě také jejich nezanedbatelný vliv na mezinárodní vztahy a zahraniční politiku USA v 50. a 60. letech 20. století.

america-under-communism

Úvod

8. Října 1952, tři a půl měsíce před vstupem do úřadu prezidenta USA, prohlásil Dwight D. Eisenhower ve svém projevu v San Franciscu, že současná politika prochází těžkým obdobím „boje za lidskou mysl.“[1] Byl to však slabý popis tehdejší situace. Spojené státy se doslova zmítaly v paranoidních představách o infiltraci komunisty ve vysokých státních pozicích, stovky vědců se v rámci bohatě dotovaných tajných programů pod kontrolou CIA snažily (nehledě na jakoukoliv etiku) vynalézt recept na kompletní podmiňování lidské mysli, nenávist vůči Sovětskému svazu dosahovala svých historických vrcholů a americká společnost byla dobrovolně ovlivňována přímo i nepřímo propagandistickými sci-fi romány a filmy, které se již od konce 2. světové války zdály být velmi blízko kruté realitě. Studená válka tak získala další pilíř svého ideologické opodstatnění a „skrytá sféra americké státní moci vytvořila určitý druh paranoie jako základ myšlení dobrého občana.“[2]

Uvedená charakteristika problematiky je samozřejmě příliš zjednodušená. Studium sociálních, psychologických či politických aspektů této značně rozpolcené doby spolu popisem snah tvůrců veřejného mínění a zahraničně-politických konceptů by mohlo být předmětem desítek podrobných studií. V této práci se sice pokusím okrajově popsat počátky studenoválečnického veřejného diskursu; původ tohoto celospolečenského strach z komunismu, roli literatury, médií i úspěch propagandy, hlavním cílem následujících stran bude však snaha o vyvrácení obecného povědomí zainteresované veřejnosti o vlivu výzkumných programů na zahraniční politiku Spojených států od roku 1950 do počátku 70. let. V této době byla již většina programů ukončena a v senátních slyšeních i širší veřejnosti dostupných médiích začaly být zveřejňovány (ačkoliv často zmanipulované) výsledky i průběhy těchto výzkumů temných koutů lidské mysli. Výzkumy byly rozsáhlejší a jejich časová posloupnost ve vztahu k zahraničnímu dění různorodější, postupy jednodušší a výsledky důležitější než se v současnosti často předpokládá.

V dnešní době je na základě zveřejněných informací toto téma již celkem úspěšně, a pravděpodobně i důvěryhodně, popsáno renomovanými historiky i psychology. Problémem však zůstává nepřeberné množství fiktivních románů, jejichž autoři často zneužívají počátků konceptu brainwashingu ve snaze šokovat a míchají tak realitu s výplody vlastní fantazie. Touha veřejnosti nalézat senzace, současná tendence multikulturní společnosti 21. století hledat v dějinách vlastní země ďábelské činy hodné zavržení i snaha připodobňovat studenoválečnické taktiky podmiňování s dnešním bojem proti terorismu činí tuto oblast studia silně přeexponovanou.

Fikce nicméně hrála zásadní roli i v 50. letech. Nejvýznamnější psychologové a odborníci na problematiku věřili, že komunisté dokážou člověka naprogramovat k vlastnímu účelu, navíc nenásilně a bez jeho vědomí. Evidence se zdála být nezpochybnitelná. Studená válka získávala na intenzitě, zatímco korejská válka utvářela vizi velkého nebezpečí, operační sekce CIA rostla závratným tempem a vědci se snažili z přesvědčení a ze všech sil „předhonit“ sovětské komunisty i v této oblasti. Tak se stalo, že CIA ve skutečnosti sama vytvořila koncept brainwashingu[3], protože mnohem později vyšlo na povrch, že techniky nenásilného podmiňování lidské mysli, jak si je americké tajné služby i široká veřejnost představovaly, neexistovaly nikde na světě. Americké výzkumné programy tedy nebyly založené z propagandistických důvodů ale z přesvědčení. Jejich výsledky jsou považovány za neúspěšné, samotná existence těchto výzkumů však přímo i zpětně ovlivňovala celou ideologii studené války. Téměř všechna odvětví sociálních a politických věd byla přímo či nepřímo ovlivněna rychle se rozmáhajícím strachem z brainwashingu a zároveň skrytou touhou jej znát a být schopen jej aplikovat když bude třeba.[4] Tvůrci zahraniční politiky získali cenný nástroj k prosazování svých zájmů a obhajování svých chyb.

 

Hledání „Mandžuského kandidáta“[5]

Původ diskursu v sociálních vědách, který v polovině 20. století umožnil americkým politikům a psychologům téměř bezmezně zkoumat a pokoušet se aplikovat podmiňování lidské mysli, lze datovat už od počátku tohoto století. Ve většině vědeckých disciplín tehdy začala přicházet ke slovu relativita věcí a pojmů. Sigmund Freud popsal spolu s psychoanalýzou také existenci předvědomí a nevědomí a behavioristé spolu s I. P. Pavlovem dokázali, že svobodná vůle je pouhou iluzí, a že velká část chování je určena kombinací genetických dispozic a podmíněných reflexů. Einsteinova teorie relativity bořila zažité koncepty celých generací, zatímco životní úroveň obyvatelstva i role médií ve Spojených státech vzrůstala. Během první světové války se pak ukázala jejich reálná moc při obhajování války, čehož v meziválečném období využil Freudův synovec Edward Bernays k vytvoření teorie i praxe propagandy, public relations a potažmo celé konzumní společnosti. Ve 30. letech B. F. Skinner ohromoval vědeckou základnu svými pokusy s holuby a krysami, čímž dále potvrzoval „nesvobodu“ zvířecího i lidského myšlení. V druhé světové válce pak celý svět vystrašila schopnost nacistů ovládnout masy lidí a začalo se reálně uvažovat o tom, jak lze kompletně ovládnout lidskou mysl. Naštěstí právě americká propaganda znovu přispěla velkou měrou k vítězství ve válce, brzy se však začala podílet na profilování obrazu jiného, teoreticky stejně nebezpečného nepřítele – stalinistického Sovětského Svazu.

Ve 40. letech, kdy se zdálo, že nic nemá jednoduché řešení, nabízel naději právě behaviorismus. Ten hlásal, že existuje jakási všeobjímající teorie a že nejsme daleko od jejího nalezení. Ke svému tvrzení si behavioristé v důsledku hrůzných událostí ve válce našli mnohá odůvodnění a americká společnost něco podobného ráda slyšela. Lidská psychologie byla velmi diskutované téma i na mezinárodní scéně a behavioristé nerozlišovali mezi akademickými teoriemi a vytvářením praktické politiky v této oblasti. Bez váhání redukovali komplexní kulturní modely, a když narazili na neznámý fenomén, spíše jej zbanalizovali, než aby se pokusili ho zahrnout do svých teorií.  Na konci 40. let se tedy v psychologii čekalo na něco zázračného, co vyplní mezery v tehdejším vědění. Tím se měla stát podstata brainwashingu.[6]

 

Zahraničně-politické pozadí vzniku brainwashingu

Americká veřejnost se těsně po válce nacházela ve stavu určitého pesimismu. Traumatické zkušenosti z bojů s nacisty a Japonci i životní zkušenosti „ztracené generace“ dávaly najevo, že se svět nezlepšuje, spíše naopak. Síla zbraní stále rostla, brzy mohla přijít atomová válka, nebezpečný komunismus začínal expandovat a navíc jistě měl metody, jak se lehce dostat do myslí celých národů. Navíc Stalin i Churchill svými projevy potvrzovali všeobecné obavy, které už v únoru 1946 artikuloval americký chargé d´affaires v Moskvě George Kennan v „dlouhém telegramu“ a o rok později Harry S. Truman oficiálně přijal jeho doktrínu containmentu jako zahraničně-politickou strategii Spojených států. V roce 1947 byl také přijat National Security Act a vzniklo nově spojené Ministerstvo obrany (Department of Defense), Národní bezpečnostní rada (National Security Council), Generální štáb (Joint Chiefs of Staff) a rozvědka CIA, která na rozdíl od FBI může působit mimo území USA.[7] George Kennan spolu s novinářem Walterem Lipmannem svými texty nadále (ačkoliv ne zrovna úmyslně) utvářel vizi Sovětského svazu jako jediného a největšího nepřítele USA. Způsob konverze států východní Evropy ke komunismu naznačuje, že Stalinova propaganda byla založena na jakýchsi neznámých a velmi účinných metodách, což spolu s dalšími mnoha faktory zvyšovalo paranoiu ve společnosti. Když se pak v roce 1949 maďarský kardinál Minszenty doznal k očividně vykonstruovaným lžím, v mnoha okolnostech to připomnělo sovětské monstrprocesy z poloviny 30. let a rozsáhlý americký výzkum lidského myšlení se začal jevit jako nezbytně nutný. Spojené státy byly již téměř přesvědčeny, že existuje něco, co v září 1950 poprvé nazval novinář Edward Hunter velmi účinně a prozřetelně: brainwashing.

Hunterův článek vyšel v deníku Miami News necelé tři měsíce po začátku války v Koreji a nesetkal se s nijak velkým ohlasem. Ten přišel až o rok později, kdy byla vydána jeho kniha Brain-washing in Red China, která je dnes všeobecně považována za základní kámen obecného diskursu o kompletním lidském podmiňování. Už zde se však začínají nacházet nesrovnalosti v popisech sledu událostí ve studiích různých historiků a specialistů. Edward Hunter ve skutečnosti nebyl investigativní novinář ale bývalý specialista na propagandu pracující během druhé světové války pro OSS (Office of Strategic Services)[8]. Podle nedávno zveřejněných dokumentů CIA byl samotný pojem brainwashing používán už v lednu 1950, tedy pět měsíců před začátkem korejské války. Dále je zřejmé, že CIA se snažila vyvíjet vlastní techniky podmiňování již od počátku své existence. V roce 1947 vznikl pod záštitou amerického námořnictva na výzkumném institutu v Marylandu první projekt nazvaný Chatter. Pod vedením doktora Charlese Savage se zde testoval vliv meskalinu nebo skopolaminu[9] na zvířatech i lidech. Výzkumů se navíc účastnili i někteří bývalí nacističtí vědci, rekrutovaní těsně po válce v rámci operace Paperclip. V roce 1949 byl poté v důsledku již zmíněného soudu s maďarským prelátem kardinálem Mindszentym spuštěn pod kontrolou americké rozvědky další projekt nazvaný Bluebird, později přejmenovaný na Artichoke. Jeho cíl byl podobný – zkoumat funkce lidské mysli pod vlivem drog a hypnózy.[10]

Již v roce 1950 tedy probíhaly pokusy s psychotropními látkami a s používáním neortodoxních metod „léčby“ jako smyslová stimulace, pavlovské podmiňování aplikované na člověka, tzv. černá psychiatrie nebo dokonce fyzické poškozování mozku. Metody výzkumu projektu Bluebird byly podle dokumentace CIA v říjnu 1950 testovány v Japonsku na 25 korejských zajatcích s nijak relevantními výsledky. Z časového sledu však plyne, že tzv. brain-warfare na Blízkém východě nejspíše začali aplikovat právě Američané.[11] Testy se zajatci probíhaly necelý měsíc po vydání Hunterova článku v Miami News, který byl samotný založený z velké části na propagandě a neověřených spekulacích.

 

Korejská válka jako katalyzátor

S eskalací počtu obětí v korejské válce rostl i strach z údajných komunistických technik braiwashingu a samozřejmě z komunismu jako takového. V roce 1952 byl v boji zajatý plukovník Frank Schwable a v únoru 1953 po tvrdém mučení veřejně přiznal, že americké letectvo ve válce testovalo a používalo v boji biologické zbraně – antrax, tyfus a choleru.[12] Američané, kteří se informaci doslechli z čínského rozhlasu však nevěřili, že byl „pouze“ mučen. V důsledku toho nově zvolený a válečných taktik znalý prezident Eisenhower posílil sektor public relations a propagandy. Na konci války v létě 1953 se domů vrátili bývalí zajatci[13] a vojáci s posttraumatickými syndromy, ve výjimečných případech opravdu zaujatí myšlenkami komunismu, což média značně využila. Edward Hunter vydal další knihu, kde vágně popisuje, jak lehce lze aplikovat výsledky pavlovovských výzkumů podmiňování na člověka. Vliv senátora Josepha McCarthyho , zatvrzelého odpůrce komunismu, byl téměř na vrcholu, rostla hrozba jaderné války a například šéf FBI Edward Hoover veřejně prohlašoval, že věří v již probíhající komunistický brainwashing v americké společnosti. Ředitel CIA Allan Dulles je také přesvědčený o náskoku komunistů v tomto směru a přidal se svým výrokem, že „my na Západě jsme hendikepováni, [protože] nemáme lidská morčata, na kterých bychom vyzkoušeli tyto výjimečné techniky.“[14] I tento problém se však brzy začal řešit, už však ne před zraky médií. 13. dubna 1953 totiž započal historicky pravděpodobně nejvýznamnější a nejrozsáhlejší výzkumný program lidské mysli M-K ULTRA.

 

M-K ULTRA a SERE

Základ pro vznik programu M-K ULTRA byl nejen všeobecný strach, ale také vysoká kredibilita nových vědeckých teorií lidského podmiňování. Joost Meerloo nebo William Sargant jako největší kapacity v oboru potvrzovali, že k nalezení těchto tajemných technik stačí důkladně prozkoumat fungování lidské mysli pod vlivem různorodých látek. Jejich přání bylo vyslyšeno a oficiálním cílem nového programu již nebyl pouze výzkum lidské mysli jako u předchozích výzkumů, ale přímo vynalezení chemických látek umožňujících brainwashing, které měly být poté použity proti Sovětskému svazu. Vědci především z Cornellovy univerzity pod vedením Sidneyho Gottlieba a později z McGillovy univerzity v Montrealu pod vedením Ewana Camerona začali testovat použití elektrošoků, drog, hypnózy, smyslové stimulace a mnoha dalších složitých a kompletně nehumánních metod na většinou nedobrovolně vybraných lidských obětech.[15]

Údajné komunistické techniky brainwashingu samozřejmě neznepokojovaly jen pesimistickou veřejnost a vědce z výzkumných institutů, ale také samotnou operační složku armády, která v roce 1953 iniciovala vznik vojenského výcvikového programu SERE (Survival, Evasion, Resistance and Escape program), který existuje v podobné formě dodnes. Jeho cílem bylo vytrénovat vojáky mimo jiné na psychologický boj a ochranu před brainwashingem. K tomuto účelu sloužily různé simulace zajetí, kde si vojáci procházeli slabší verzí fyzického a psychického mučení. Krátce poté vznikla i britská verze podobného programu, což značí, že paranoia ve vojenském vedení nepanovala jen v USA. Používané metody se však s paralelně probíhajícím programem M-K ULTRA většinou nedají srovnávat.

Zásadním problémem popisu programu M-K ULTRA (v roce 1964 přejmenovaného na M-K SEARCH a oficiálně ukončeného v roce 1973) je fakt, že většina záznamů o prováděných výzkumech byla právě v roce 1973 úmyslně zničena samotným ředitelem CIA Richardem Helmsem.[16] Podrobné zkoumání zmíněného projektu nicméně ani není předmětem této práce. Program za svou existenci korigoval více než 150 podprogramů a v letech svého největšího působení byl vládou údajně dotován desítkami milionů dolarů ročně. Výzkumů se účastnilo asi 185 vědců z 80 institucí a výsledky svých prací (ačkoliv bez přiznání existence jakéhokoliv vládou sponzorovaného projektu) nezřídka prezentovali v odborných vědeckých časopisech. Ačkoliv z těchto článků bylo zřejmé použití velmi nehumánních metod, ve společnosti se díky stálému strachu z komunismu nezvedla ani nejmenší vlna odporu. Jako testovací objekty většinou sloužili narkomani, prostitutky, vězni nebo mentálně postižení jedinci. Velká část výzkumů se zabývala drogami a psychickými reakcemi na ně, z čehož mezi lety 1953 – 1957 byl největší důraz kladen na použití  LSD.[17]

 

Drogy a LSD

LSD (diethylamid kyseliny lysergové) byl poprvé syntetizován švýcarským vědcem Albertem Hofmannem už v roce 1938, poprvé byl však úmyslně aplikován v dubnu 1943 a jako psychedelická droga byl identifikován od roku 1947. Vědci nejen z Cornellovy univerzity věděli, že tato droga zásadně mění vnímání reality a zjišťovali, jestli se mění také loajalita a pravdomluvnost oběti. Vkládali tedy do LSD velké naděje a v rámci nesčetných testů prováděly zdrogování oběti bez jejího vědomí i vzájemné zdrogování pracovníků určitých sekcí CIA mezi sebou. Vědci také přemýšleli o použití LSD na vysoké státní úředníky k ovlivňování jejich myšlení a projevů. O několik let později, na počátku 60. let, byl například údajně vytvořen plán na „zdrogování“ Fidela Castra před jedním z jeho projevů. Výsledky testů v 50. letech však nebyly nijak stabilní, což vědce čím dál více motivovalo a tak se stávalo, že oběti umírali na předávkování různými návykovými látkami nebo v důsledku psychedelických stavů páchali sebevraždy.[18]

Důležitým faktem také bylo, že samotní psychiatři a vědci z nejvýznamnějších lékařských institutů kromě odborných článků publikovali také knihy určené pro veřejnost. Již zmiňovaný doktor Willian Sargant v roce 1956 vydal knihu Rape of the Mind, kde mimo jiné dokazuje, že plukovník Schwable (zajatý během korejské války) nebyl v době své falešné výpovědi vůbec při smyslech a nevěděl, co je skutečné a co není. O rok později v další knize nazvané Battle for the Mind Sargant potvrzuje, že lidé se dají snadno ovládat spíše psychickým než fyzickým nátlakem. Vzpomíná zde na svou práci s veterány z 2. světové války a zejména na dramatický vliv jejich traumatických zkušeností na jejich myšlení a chování.[19] Zajímavé však je, že zejména v první jmenované knize Sargant velmi často cituje z antiutopických děl spisovatelů jako George Orwell nebo Aldous Huxley. To samozřejmě škodí jejich zařazení mezi odborná díla, kterými ve skutečnosti samozřejmě zdaleka nejsou, ale v době svého vydání se za ně považovaly a lidé je tak nekriticky přijímali. O odborné, rádoby odborné a literatuře fikce však bude řeč později, nyní se vraťme k průběhu výzkumů v 50. letech.

Mezi léty 1957 a 1964 se velká část výzkumů přesunula z USA na zmíněnou McGillovu univerzitu, resp. Allen Memorial Institute, kde jako vedoucí jednotky psychiatrické péče operoval doktor Ewen Cameron. Ten s použitím všech dostupných i nově vynalezených výzkumných metod z programu učinil opravdu nejzavrženíhodnější období historie amerických výzkumů lidské mysli. Protokoly doktora Camerona byly rozděleny na dvě etapy. Jak uvádí Jean-Marie Abgrall ve své knize Mechanismus sekt, „první fáze spočívala ve vymývání mozku od předešlých informací pomocí série opakovaných elektrošoků, kterých bylo za několik týdnů až několik stovek. Druhá měla naplnit mysl informacemi, donekonečna opakovanými na magnetofonových nahrávkách.“[20] Nejdůležitější součástí Cameronova brainwashingu bylo tzv. „psychic driving“ neboli „předpodmiňování“, kdy se ve dvou fázích takzvané „dynamické implantace“ 16 hodin denně 20 až 30 dní v kuse oběti opakovaně vštěpovala jedna určitá informace. Ani takto brutální techniky, po kterých lidé, pokud přežili série elektrošoků, nebyli schopní uvažovat a často ztratili veškerou paměť, nevyústily v jakoukoliv konzistentní teorii. Sám Cameron několik vágních teorií vytvořil, spolu s kolegy psychiatry byli však nuceni výzkumů zanechat a konstatovat neúspěch.

V roce 1967 bylo v důsledku špatných výsledků značně omezeno financování M-K ULTRA a v roce 1973 byl program oficiálně ukončen. V roce 1977 se konala kongresová slyšení ohledně humánnosti používaných technik a obsahu přeživších dokumentů, stejně jako později v Kanadě však většina soudních řízení ohledně jednotlivých případů skončila nanejvýše finanční kompenzací rodinám obětí.

 

Ostatní programy a jejich souvislost se zahraniční politikou USA

Pro americkou zahraniční politiku byly velmi významné dva programy menšího významu než M-K ULTRA, které však nebyly nijak humánnějšího charakteru. Projekt M-K DELTA měl za úkol testovat možnosti použití LSD a biochemických zbraní v zahraničí. Program M-K NAOMI, který ho prakticky následoval, se navíc zaměřoval také na konkrétní taktiky biologického a chemického boje. Existence těchto projektů byla důležitá i pro tajné operace CIA, kterých se v roce 1952 účastnilo 2812 amerických a 3142 zahraničních agentů a jejich počet stále rostl.[21] Zahraniční politika Spojených států v 50. letech přecházela z Trumanovy doktríny a zadržování komunismu na koncepci hromadné odvety, kde nejdůležitějším faktorem bylo nepřítele odstrašit. Psychický tlak, který byl vyvíjen na sovětskou vládu, musel být založen na značné sebedůvěře amerických politiků, tu však strach z brainwashingu spíše podkopával.

I zde tedy nacházíme pádné důvody k tak radikálním výzkumným programům lidské mysli. Po usednutí Eisenhowera do prezidentského křesla se ministrem zahraničí stal John Foster Dulles a šéfem CIA jeho mladší bratr Allen Dulles. Oba se konceptu brainwashingu obávali a úzká ideologická i reálná spolupráce těchto dvou vládních institucí se projevila již v roce 1953 v operaci na Filipínách, při svrhnutí íránské vlády nebo o rok později v Guatemale. V stále trvajícím strachu z komunismu, CIA plánovala atentáty na státníky jako byl čínský vůdce Čou En-Lai, Patrice Lumumba z Konga nebo dominikánský diktátor Rafael Truchillo.[22] V 60. letech, kdy se začala aplikovat nová strategie pružné reakce a američtí agenti přinášeli důvěryhodné informace z jádra komunistického světa, studená válka sice dále eskalovala, americká politika však začala na problém kontroly lidské mysli pohlížet střízlivěji a strach začal pomalu ztrácet na síle. Nikoliv však touha objevit techniky podmiňování jako první.

 

Nepřímé důsledky výzkumných programů

Vnímání brainwashingu ze strany tvůrců americké politiky se zásadně změnilo v druhé polovině 60. let. Bylo již téměř jisté, že celý strach z komunistického brainwashingu byl založen na paranoidní představě, a že Sověti člověka naprogramovat také nedokáží. Nejvyhrocenější chvíle studené války byly zažehnány a do kurzu přicházely snahy o omezování zbrojení. Koncept brainwashingu se ve vnímání americké politiky proto přerodil z nejobávanější nepřátelské taktiky na teoretický prostředek, jak udržet vlastní moc a propagandisticky produkovat co nejsilnější patriotismus. Američtí liberálové začali používat brainwashing jako útok na moc korporací, přílišnou politickou konformitu a nedobrovolné podmiňování společnosti.[23] Nicméně proměně vnímání pojmů se bude věnovat následující kapitola.

Projekt M-K ULTRA tedy, jak již bylo řečeno, skončil fiaskem a oficiálním konstatováním neúspěchu. Jeho důsledky jsou však ve skutečnosti důležitější než se všeobecně předpokládá. Kromě toho, že zmíněné programy odhalily neexistenci tajemných komunistických technik brainwashingu, čímž odstranily velmi důležitou a démonizovanou složku totalitních režimů obecně. Díky těmto programům byl také vytvořen jakýsi manuál, důkladně popisující fungující praktiky výslechů a mučení zajatců. Tento manuál nazvaný KUBARK, se stal ve skutečnosti ucelenou učebnicí tzv. enhanced interrogation; výslechových procedur, podle kterých se CIA řídí dodnes (například v boji proti terorismu).[24] Ačkoliv jsou zde popisovány velmi důležité faktory pro efektivní výslech (nejistota subjektu, nepravidelnost, časté přemisťování, smyslová deprivace, úmyslné matení), všechny studie jsou založeny na známých psychicko-fyzických vlastnostech člověka. Paradoxně se tedy nejvýznamnějším výsledkem rozsáhlých a velmi nákladných výzkumů stal seznam funkčních mučících technik, o jejichž používání v obou táborech studené války se nepochybovalo, a které se vědci snažily od konce druhé světové války obejít právě vynalezením metod nenásilného brainwashingu.

 

Proměna obecného vnímání brainwashingu od 50. let dodnes

Pojem brainwashing, do angličtiny zavedený Edwardem Hunterem, má podle jeho vlastních slov původ v čínském xi-nao, což je „hovorová alternativa pojmu si-xiang-gai-zao, v překladu reforma smýšlení či myšlenková převýchova, což bylo oficiální označení čínských komunistů pro jejich procedury.“[25] Samotný pojem však pochází nejspíše od filosofa Menciuse (4. století př. n. l.) a koncept jako takový je možná ještě starší. Lidé se odnepaměti snažili ovlivnit, poučit a přesvědčit ostatní. Je mimo rámec této práce popisovat historicky vzdálené příklady náboženského, kultovního či nacionalistického brainwashingu, které si toto označení jistě zaslouží. Hunterova definice totiž popisuje ještě radikálnější stav, než jak si ho představovala většina sektářských guru či náboženských a politických vůdců v předchozích staletích. Podle Huntera je brainwashing „radikální přeměna ducha až do té míry, že se jedinec stává živoucí loutkou, lidským robotem aniž je navenek viditelné použití krutého násilí. Účelem je vytvořit mechanismus z masa a kostí, vybavený novou vírou a novými myšlenkovými pochody zaváděnými do nesvobodného těla.“[26]

Načasování vzniku tohoto pojmu, jeho různé konotace, skrytá mystika i zabudovaný strach z použití nepřítelem byly tak významné, že společnost pojem brainwashing začala velmi rychle používat a ten tím prošel jistou inflací. Se vzestupem nových technologií a zejména televize lidé začali nazývat (a dodnes nazývají) brainwashingem většinu reklamních kampaní a marketingových sdělení, pojem používají při kritice školství, náboženství, cizích kulturních stereotypů, i vlastního státu a vlády. Vezmeme-li v potaz, že původně byl brainwashing koncipován jako „státem kontrolovaný postup, který používali totalitní režimy proti disidentům – vlastním občanům i cizincům,“[27] vidíme, že se význam pojmu radikálně proměnil. To však neznamená problém pro zájmy státu a reálnou propagandu, která v 50. a 60. letech tohoto konceptu maximálně využila při prosazování studenoválečného diskursu, později profitovala z rozmělňování pojmu a tím i lepšímu krytí vlastního fungování a v dnešní globalizované době, kdy je brainwashing často používán ve spojení s výcvikem islámských teroristů, využívá již významově téměř neškodného pojmu i nadále k poškozování svých teoretických a možná i imaginárních nepřátel.[28]

Pojem brainwashing je přitažlivý jednoduše proto, že po celou dobu své existence slouží jako vysvětlení čehosi neznámého, z čeho sice člověk má strach, ale nedokáže to nijak vysvětlit, čímž se fakticky zbavuje jakékoliv odpovědnosti. Ve chvíli, kdy v 70. letech vědci veřejně přiznali, že nenašli osvědčený recept na brainwashing, pro společnost to mělo několik paradoxních následků. Zaprvé to ještě neznamenalo, že takový recept neexistuje, což alespoň částečně udrželo podvědomý strach ve společnosti – její paranoidní část se klasicky domnívala, že stát tento recept ve skutečnosti už dlouho zná, ale samozřejmě ho jen tak nezveřejní. Navíc se pojem posunul ještě výrazněji do oblasti konspiračních teorií a sci-fi románů o tajných službách, což bylo pro obyčejného člověka téma velmi poutavé, mohlo se nakonec týkat jeho samotného. A zadruhé i kdyby tento způsob kompletního podmínění opravdu neexistoval, stále prokazatelně existují techniky přesvědčování, které mohou působit stále a podprahově a člověk se proti nim nemůže bránit.[29] Navíc se v 70. a 80. letech čím dál častěji ukazovala schopnost určitých vůdců sekt ovládnout skupinu lidí, kteří byli poté ochotni pro svého guru zemřít, jak tomu v několika případech opravdu bylo. Jelikož těchto pár případů bylo silně mediálně prezentováno a značně tak změnilo náhled americké společnosti na hranice psychologického podmiňování, stojí za to je zde krátce popsat.

 

Sekty a brainwashing

Různorodé náboženské sekty, kde se princip přesvědčování, podmiňování a brainwashing vlastních členů uplatňuje po celém světě už nejméně několik století, získávají v USA na „popularitě“ koncem 60. let. Již v roce 1954 však vznikla v Jižní Koreji Církev sjednocení pod vedením Son-mjong Muna, který této sektě až do své smrti v roce 2012 zajišťoval celosvětový význam. Moonisté byli navíc od 50. let prokazatelně podporováni CIA jako protikomunistická síla v Jižní Koreji.[30]brainwashingem má tento případ očividně mnoho společného a názorně ukazuje schizofrenii v americké zahraniční politiky. CIA ze strachu z komunistického brainwashingu vlastně podporovala sektu, která techniky násilného přesvědčování, jak se později ukázalo, používala spíše než severokorejští komunisté. Vůdci nových sekt v 60. letech (z velké části psychicky narušení jedinci) často čerpali poznatky ze zveřejněných vědeckých výzkumů a poučovali se z odborné literatury, která se o tomto tématu psala stále častěji. Rostoucí vliv médií, zkoumajících podobné sociologické fenomény čím dál častěji vytvářel ze sekt určitý terč strachu, který se už nesoustředil jen na komunismus ale také na jiné typy společností.[31]

Když tedy v roce 1969 byla nalezena brutálně zavražděná herečka Sharon Tateová, tyto faktory v kombinaci s její slávou vznikl celonárodní skandál. Vyšlo najevo, že ji zavraždil Charles Manson, satanistický prorok a žák Szandora LaVeye, vůdce sekty satanistů a autora kultovní Satanské bible. V roce 1974 po přestřelce umřel v Los Angeles šest členů Armády symbionetického osvobození (SLA) pod vedením Donalda De Freeze. Tato sekta v tentýž rok unesla Patty Hearstovou, dědičku a vnučku mocného mediálního magnáta Williama Randolpha Hearsta, která se po několika týdnech týrání a brainwashingu začala upřímně hlásit k vůdcům a ideologii této sekty a dobrovolně se účastnila několika ozbrojených loupeží. Díky tomuto případu se v roce 1975 ve společnosti horlivě diskutovalo, jestli takto radikálně ovlivněný člověk zodpovídá za své činy či nikoliv. Patty Hearstová byla nakonec usvědčena vinnou a poslána do vězení.

O čtyři roky později televize ukázala záběry více než devět set členů guynaské sekty Svatyně lidu, kteří pod vedením bývalého protestantského pastora Jima Jonese spáchali kolektivní sebevraždu. V 80. letech pak přišly zprávy o podobných událostech hlavně z okolního světa a v roce 1993 při známém sedmitýdenním obléhání texaského Waca umřelo 86 příznivců sekty Vojáci Páně, kterou vedl Davida Koresh. To je samozřejmě jen velmi stručný výčet nejhorších činů různých sekt. Je však patrné že se počet případů od 50. let zvyšoval a dostávaly se více do povědomí veřejnosti, což ovlivnilo její vnímání. Brainwashing je právem se sektami spojován a je pravděpodobné, že od 60. let někteří vůdci sekt znali a dokázali aplikovat techniky brainwashingu a ovládání masy lidí lépe než nejvýznamnější psychologové a psychiatři. Ve chvíli, kdy se ukazovalo, že Američané ani Sověti neumějí člověka naprogramovat tak, jak by chtěli a že zaručená technika brainwashingu neexistuje, vůdci sekt v různých zemích úspěšně přesvědčovali desítky lidí ke spáchání hromadné sebevraždy za věc pro racionálně uvažujícího člověka kompletně absurdní, což potvrzovalo spíše opačná tvrzení.

 

Význam tematické literatury

Jak již bylo zmíněno, v současnosti je historie brainwashingu značně předimenzovaná a zastřená nánosem fikce, kterou nezainteresovaná společnost často považuje za pravdivou. V této fikci se nejen zamlžují některá (ať už méně či více důležitá) fakta, autoři navíc vymýšlejí šokující informace, které poté znesnadňují historikům jejich výzkum. Realita amerických výzkumných programů je totiž sama o sobě často šokující, ale k utvoření komplexního obrazu, jak samotní účastníci těchto programů vnímali brainwashing, je zapotřebí studovat právě onu všudypřítomnou fikci, která ovlivňovala vnímání každého z nich.

Cílem těchto několika odstavců opět není analýza tematické literatury jako celku, spíše pouhé naznačení obecných trendů a jejich význam pro společnost. Základem pro západní diskurs ohledně strachu z brainwashingu se bez pochyby stal román George Orwella 1984. Již krátce po svém vydání v USA v roce 1949 se, jakkoliv založen na pouhé fantazii autora, stal povinnou četbou na univerzitách a lidé často začali příběh Winstona Smithe považovat za reálný obraz soudobého stalinistického totalitarismu.[32]

Atmosféru antikomunismu mezi lety 1948 – 1953 zásadně podpořilo více než 50 sci-fi filmů, ve kterých byla viditelná spojnice všeho zlého s komunismem. Namátkou lze zmínit filmy The Thing from Another World (1951), Them! (1954) nebo Invaders from Mars (1953). O ovlivňování lidské mysli psali v 50. a 60. letech i nejvýznamnější spisovatelé jako Ken Kesey, Kurt Vonnegut, E. L. Doctorow, William Burroughs nebo Allen Ginsberg. Od sběratelských karet (Fight the Red Menace, 1951) až po nejdůvěryhodnější vědecké studie, všude se vyskytoval strach z čehosi neznámého, co se může dostat do mozku každého z nás. Na konci 50. let se poté začalo diskutovat téma brainwashingu vlastních občanů ze strany americké vlády. Kniha Richarda Condona Mandžuský kandidát z roku 1959 byla o necelé tři roky později zfilmována a stala se základním kamenem pro tento druh společenské paranoie.[33]

Co se týče vědecké či populárně naučné literatury od počátku 50. let jí existuje téměř nepřeberné množství. Od významné studie Experiments on Mass Communication[34] (1949) zabývající se post-hypnotickou sugescí, přes již zmiňovaná díla renomovaných doktorů a knihu Masters of Deceit (1958) J. Edgara Hoovera, až po vynikající historickou studii Johna Markse The Search for the Manchurian Candidate z roku 1979, to vše utvářelo a dodnes utváří obecné povědomí o problematice brainwashingu. Samozřejmě je zde značný rozdíl mezi tehdejší propagandistickou a pozdější historickou literaturou, ke studiu podobných témat je však často důležitější právě dobová fikce, která spoluvytvářela názory i těch nejvyšších státních činitelů.

 

Závěr

V roce 1958 prohlásil Edward Hunter před kongresem Spojených států, že idea brainwashingu ve společnosti produkuje „morální relativismus.“[35] Tento fakt je podle mého názoru v kontextu studené války zcela zásadní. Z komunismu se po druhé světové válce vytvořil úhlavní nepřítel demokratického světa a hlavně Stalinovu režimu byly přisuzovány mnohé schopnosti v manipulaci lidí, které byly ve skutečnosti založené na pouhém násilí. V Sovětském svazu v 50. letech vládl strach z vlastního režimu, zatímco v USA vládl strach z režimu nepřítele. Nelze se tedy divit, že byl v americké společnosti, ze všech stran upozorňované na rudé nebezpečí, tolerován tento morální relativismus a tvůrci americké politiky se snažili vyvinout psychologické metody podmiňování co nejrychleji, protože tušili, že nějaké zaručené metody jistě existují. Jejich nalezení a schopnost použití by pak byla účinnější válečnou zbraní než nejsilnější jaderné či vodíkové bomby.

Ve hře bylo mnoho, nikdy v historii nebyly psychologické či psychiatrické studie tak významné pro mezinárodní politiku a potažmo světové uspořádání jako v 50. a 60. letech 20. století. Od obyčejných občanů střední třídy přes odborníky, náboženské osobnosti a vůdce sekt, renomované psychiatry a agenty CIA až po nejvyšší tvůrce zahraniční politiky, všichni byli ovlivňováni fikcí, která se v té době téměř stávala realitou, protože realita nebyla známá. A tím opravdovou realitu významně ovlivňovala. Díky přebujelé institucionalizaci státu a tzv. hyperkompartmentalizaci tajných služeb ani nejzasvěcenější odborník pracující pro CIA nedokázal analyzovat, do jaké míry odpovídá všeobecný diskurs a zahraniční politika Spojených států reálné situaci v oblasti podmiňování lidské mysli.

Výsledky oficiálně neúspěšných výzkumných programů nicméně měly a mají i v dnešní době velký vliv na vědeckou sféru i na praktické využití například v boji proti terorismu. Výzkum brainwashingu, ačkoliv dodnes přesně nepopsaný a zanesený nánosy fikce, by se proto při studiu americké historie a studené války neměl opomínat. Hrál důležitou roli při utváření podvědomého strachu v několika generacích nejen amerických občanů a v podstatě se v něm zhmotňovala myšlenka prostupující dějinami téměř celé 20. století: myšlenka morálního relativismu.

 

Zdroje

  • Abgrall, Jean Marie; Mechanismus sekt. Praha: Karolinum, 1999.
  • Andriopoulos, Stefan. „The Sleeper Effect: Hypnotism, Mind Control, Terrorism,“ Grey Room 2011, č. 45, str. 88-105 (staženo z databáze EBSCO 4. 3. 2013).
  • Divine, Robert; Eisenhower and the Cold War. Oxford: Oxford University Press, 1981.
  • Hunter Edward, Brain-washing in Red China: The Calculated Destruction of Men’s Minds, New York: Vanguard Press, 1951.
  • Taylorová Kathleen, Brainwashing: Manipulace s myšlením. Praha: Lidové Noviny, 2006.
  • Gitlin Todd, The Sixties – Years of Hope, Days of Rage. New York: Bantam Book, 1993.
  • Krejčí Oskar, Zahraniční politika USA. Praha: Professional publishing, 2009.
  • Lee, Martin A. a Bruce Shlain. Acid Dreams, The Complete Social History of LSD: The CIA, The Sixties and Beyond. New York: Grove Press, 1985.
  • Marks John, The Search for the ‘Manchurian Candidate:’ The CIA and Mind Control. New York: Times Books, 1979.
  • Melley, Timothy. „Brain Warfare: The Covert Sphere, Terrorism, and the Legacy of the Cold War,“  Grey Room 2011, č. 45, str. 19-40 (staženo z databáze EBSCO 4. 3. 2013).
  • Poněšický, Jan, Úvod do moderní psychoanalýzy. Brno: Triton, 2002.
  • Project M-K Ultra, the CIA´s Program of Research in Behavioral Modification. Washington: U.S. Government Printing Office, 1977).
  •  Sargant, William, Battle for the Mind: A Physiology of Conversion and Brainwashing (Oct 1, 1997).
  • Schein, Edgar H.; Schneider, Inge; Barker, Curtis H.Coercive Persuasion: A Socio-Psychological Analysis of the “Brainwashing” of American Civilian Prisoners by the Chinese Communists.Social Forces, Vol. 40, No. 3 (Mar.1962)
  • Seed, David, Brainwashing: The Fictions of Mind Control: A Study of Novels and Films. Ohio: Kent State University Press, 2004.
  • Smith, David A. „American Nightmare: Images of Brainwashing, Thought Control, and Terror in Soviet Russia,“ The Journal of American Culture 2010, č. 33/ 3, str. 217-229 (staženo z online databáze EBSCO 4. 3. 2013).
  • Tindall, George B. a David E. Shi. Dějiny Spojených Států Amerických. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 2002.
  • Warner, J. H. a J. A. Tighe eds., Major Problems in the History of American Medicine. Boston: Houghton Mifllin, 2001.

Titulní foto


[1] „Struggle for Men´s Mind“ Timothy Melley, „Brain Warfare: The Covert Sphere, Terrorism, and the Legacy of the Cold War“, Grey Room, č. 45 (2011): 19–40.

[2] Ibid., 22.

[3] David A. Smith, „American Nightmare: Images of Brainwashing, Thought Control, and Terror in Soviet Russia“, The Journal of American Culture 3, č. 33 (2010), str. 217-229.

[4] Melley, „Brain Warfare“, 25.

[5] kapitola nazvaná podle významné knihy „The Search for the ‘Manchurian Candidate“ Johna Markse z roku 1979.

[6] Smith, „American Nightmare“, 210.

[7] George B. Tindall a David E. Shi, Dějiny Spojených Států Amerických, (Praha, Nakladatelství Lidové Noviny, 2002).

[8] OSS působila jako předchůdce CIA, Hunter se k práci pro OSS přiznal v roce 1958.

[9] Skopolamin jako alkaloid vyvolávající poruchy paměti byl v 50. letech používán při politických procesech v Sovětském svazu i v Československu.

[10] Melley, „Brain Warfare“, 27-32.

[11] Kathleen Taylorová, Brainwashing: Manipulace s myšlením (Lidové Noviny, Praha 2006).

[12] Melley, „Brain Warfare“, 28.

[13] v průběhu války bylo údajně zajato přes 7 000 amerických vojáků.

[14] Melley, „Brain Warfare“, 29.

[15] Taylorová, „Brainwashing“, 18.

[16] zničení proběhlo pravděpodobně v důsledku paniky z aféry Watergate

[17] Project M-K Ultra, the CIA´s Program of Research in Behavioral Modification (U.S. Government Printing Office, Washington 1977).

[18] Martin A. Lee, Bruce Shlain, Acid Dreams,The Complete Social History of LSD: The CIA, The Sixties and Beyond,(Grove Press, 1985).

[19] William Sargant, Battle for the Mind: A Physiology of Conversion and Brainwashing (Malor Books, 1997).

[20] Jean Marie Abgrall, Mechanismus sekt (Karolinum, Praha 1999).

[21] Oskar Krejčí, Zahraniční politika USA, (Professional publishing, Praha 2009), 154.

[22] Robert Divine, Eisenhower and the cold war, (Oxford University Press, Oxford 1981).

[23] Melley, „Brain Warfare“, 26.

[24] Ibid., 35.

[25] Taylorová, „Brainwashing“, 15.

[26] Edward Hunter, Brain-washing in Red China: the calculated destruction of men’s minds (New York: Vanguard Press 1951).

[27] Taylorová, „Brainwashing“, 17.

[28] Smith, „American Nightmare“ 200–227.

[29] Stefan Andriopoulos, „The Sleeper Effect: Hypnotism, Mind Control, Terrorism“ Grey Room, č. 45 (2011) str. 88-105.

[30] Abgrall, „Mechanismus sekt“, 46.

[31] Ibid., 30–45.

[32] Andriopoulos, „Sleeper Effect“, 95–101.

[33] David Seed, Brainwashing: The Fictions of Mind Control: a Study of Novels and Films (Kent State University Press, Ohio 2004).

[34] C. I. Hovland, A.A. Lumsdale, F. E. Sheffield, Experiments on Mass Communication (Princeton University Press, 1949).

[35] Melley, „Brain Warfare“, 37.